Před nějakým časem jsem tu psal o zážitcích z vlaků RegioJet. Po čase se musím k tomuhle tématu opět vrátit. Jisté okolnosti mě totiž donutily opět služeb RegioJetu využít.
Při cestě do Prahy musím přesedat. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby ty přestupy byly krátké a navazovaly na sebe - jak by to člověk u vlaků čekal. Už léta mám vyhlídnutý jeden spoj, který je pro mou cestu naprosto optimální. Na přestup mám asi 5 min, žádné čekání, občas ani netřeba měnit nástupiště. To by ale nebyly České dráhy, aby nepřinesly nějakou novinku. Můj oblíbený spoj byl posunut tak, že již ten navazující nestihnu. Nezbývá mi tedy než Čekat Déle. Anebo využít další vyhlídnutou a občas používanou kombinaci o dvě hodiny později. Schéma stejné.
Ten vlak, který jede až z Budapešti a možná ještě dále, míval běžně zpoždění. Oněch 5 minut se tak občas protáhlo i na půl hodiny, proto jsem jezdíval tím dřívějším, spolehlivějším. Teď ale nebylo na výběr. Moje nástupní stanice je poslední, kdy ještě může lokální spoj něco předjet. Ano, tušíte správně, prostě mi ten navazují spoj projel před nosem - osobák má povinnosti ho samozřejmě pouštět. Zrovna dnes neměl to zpoždění a osobák nějakou tu minutu někde nabral (jak se někdy to zpoždění (ne)hodí, že?).
Už jsem se začal smiřovat s tím, že pojedu něčím dalším nebo prostě i Pendolinem, jen abych dorazil před půlnocí do Prahy. Když tu mi jízdní řády vnukly nápad. Nebude nějaké místo ještě v RegioJetu, vlastně teď navazujícím? Už těsně před přestupním nádražím tedy z mobilu vybírám poslední volné místo, platím kartou...je ani ne 10 minut do odjezdu. Pak už jde vše hladce. Nastoupím, dostanu malou lahvičku vody, noviny na čtení a tentokrát i kávu zdarma...
Od té doby jsem podobnou kombinaci využil již několikrát. Sázka do loterie s věčně zpožděným osobákem je hodně riskantní (má 4 minuty zpoždění - bude pouštět to EC/IC nebo ne?). Proto, pokud si mohu vybrat, využívám služeb RegionJet. Pravda, stojí mě to o nějakou tu korunu navíc (resp. o dost, po zvýšení DPH), ale za ten stres s navazujícími spoji, nejistým místem a absencí wifi mi to nestojí (tu wifi berte prosím jen jako do výčtu...). Jo mimochodem, ta wifi už chodí docela slušně. Asi to byly jenom porodní bolesti.
Takže i když pak vlastně v Praze Čekám Dlouho na S linku, která mě doveze skoro až domů (pořád je ale rychlejší než metro), vlastně jsem rád, že to tak blbě posunuli a že to má pořád zpoždění. Ono i totiž ten přístup stewardů a stewardek se hodně liší od toho, s čím se setkávám u Českých drah (i když tendence je snad zlepšující). Navíc jízdenku u ČD si musím koupit minimálně půl hodiny před odjezdem (jestli to tedy pořád platí) a nevím, zda tedy vlastně nemusí být vytištěna (u RegioJetu stále ukazuji e-mail s potvrzením platby na mobilu - a prostě to stačí).
Jo a slibuju, že až potkám toho milého průvodčího, který onoho dne se mnou sdílel strasti té první takto zvolené cesty, že mu tu korunu, kterou jsem dlužen, vrátím.
Friday, 27 January 2012
Thursday, 26 January 2012
O zkoušce
Za svého studia na vysoké škole člověk projde řadou zkoušek. A nemyslím teď jenom zkoušky z předmětů. Na začátku zkoušíme těžký život vysokoškoláka. Zkoušíme, jaké zacházení vydrží kolejní nábytek, zkoušíme paní na studijním, jakou má zrovna po obědě náladu.
Takhle zkouška byla ale jiná než ty ostatní zkoušky. Když jsem se na ni šel podívat poprvé, nic zázračného jsem nečekal. Prostě jsem ani neočekával, že bych odešel s nějakým výsledkem. Nutno podotknout, takhle zkouška má dvě části.
Takže i když jsem vlastně šel na první pokus s tím, že zjistím, co mohu pro příště čekat, tak jsem vlastně neočekávaně v té jedné polovině zkoušky uspěl. Ale i to mě stálo dost čekání. Když jsem totiž již poněkolikáté odevzdával úlohu do spárů počítačového systému, čekal jsem na její vyhodnocení. Čekal jsem, co systém řekne na moje řešení. Mezitím jsem si připravoval další varianty, pokud by náhodou tohle řešení zase nevyšlo. Nakonec jsem si tedy nečekaně odnesl plný počet bodů.
Ta druhá část mě ale stála trochu více čekání. Když jsem se šel na ni podívat již podruhé a opět odcházel s prázdnou, trochu jsem to nečekal. Docela očekávaně se zadání jednotlivých termínů mění a takže když konečně pochopím něco, ve druhém termínu se zase něco nečekaného objeví. A tak to bylo pořád. Až napotřetí.
Napotřetí totiž s námi každou písemku probrali. Napotřetí totiž ani oni nečekali, že bude zbývat ještě toliko studentů. Jenže mě to stálo zase čekání. Čekáte, než na vás dojde při pohovoru řada. Čekáte, než se vás na něco zeptají, čekáte, než na vás dojde řada mezitím, co jsou zkoušeni další. Čekáte, než je jiným udělena již doslova vypocená známka. Čekáte, zda vás náhodou neosvítí zářná myšlenka. Nakonec jsem už trochu nečekaně u téhle části zkoušky uspěl.
Tedy vlastně málokdo odešel s prázdnou. Neodešel s prázdnou ani ten, který se výsledný verdikt dozvěděl po čtyřech hodinách pocení v lavici zkoušeného a čekání. I uklizečky už na nás čekali.
Takhle zkouška byla ale jiná než ty ostatní zkoušky. Když jsem se na ni šel podívat poprvé, nic zázračného jsem nečekal. Prostě jsem ani neočekával, že bych odešel s nějakým výsledkem. Nutno podotknout, takhle zkouška má dvě části.
Takže i když jsem vlastně šel na první pokus s tím, že zjistím, co mohu pro příště čekat, tak jsem vlastně neočekávaně v té jedné polovině zkoušky uspěl. Ale i to mě stálo dost čekání. Když jsem totiž již poněkolikáté odevzdával úlohu do spárů počítačového systému, čekal jsem na její vyhodnocení. Čekal jsem, co systém řekne na moje řešení. Mezitím jsem si připravoval další varianty, pokud by náhodou tohle řešení zase nevyšlo. Nakonec jsem si tedy nečekaně odnesl plný počet bodů.
Ta druhá část mě ale stála trochu více čekání. Když jsem se šel na ni podívat již podruhé a opět odcházel s prázdnou, trochu jsem to nečekal. Docela očekávaně se zadání jednotlivých termínů mění a takže když konečně pochopím něco, ve druhém termínu se zase něco nečekaného objeví. A tak to bylo pořád. Až napotřetí.
Napotřetí totiž s námi každou písemku probrali. Napotřetí totiž ani oni nečekali, že bude zbývat ještě toliko studentů. Jenže mě to stálo zase čekání. Čekáte, než na vás dojde při pohovoru řada. Čekáte, než se vás na něco zeptají, čekáte, než na vás dojde řada mezitím, co jsou zkoušeni další. Čekáte, než je jiným udělena již doslova vypocená známka. Čekáte, zda vás náhodou neosvítí zářná myšlenka. Nakonec jsem už trochu nečekaně u téhle části zkoušky uspěl.
Tedy vlastně málokdo odešel s prázdnou. Neodešel s prázdnou ani ten, který se výsledný verdikt dozvěděl po čtyřech hodinách pocení v lavici zkoušeného a čekání. I uklizečky už na nás čekali.
Wednesday, 28 December 2011
Thursday, 8 December 2011
Hele kluci, vy jste ajťáci?
Nedávno jsem tu psal o team-buildingu a rozdělil jsem jej do dvou skupin. Když se sejde dobrý tým, samovolné team-buildingy přicházejí jeden za druhým. Dodnes vzpomínám na Jyxo, kde podobné akce byly buď pravidelné (Jyxočtvrtek), nebo naprosto spontánní (z odpoledního posezení na terásce se vyvinul zajímavý večer).
V aktuální práci jsou podobné akce spíše výjimkou. Přeci jen nás není tolik a hlavně všichni už mají často své další zájmy, rodiny apod. Je to tu prostě jiné. Občas se ale nějaká akce najde. Jeden večer tedy náš celý tým, až na jednoho, vyrazil na bowling. Pozvánku přijala i naše kolegyně, kterou si tak trochu občas do týmu přivlastňujeme. Čistě pánský tým takové rozptýlení prostě občas potřebuje...
Hráli jsme už nějaký čas, když se s námi dali do řeči již trochu "společensky načatí" hráči z vedlejší dráhy slovy: "Hele kluci, vy jste ajťáci?". To to opravdu máme vytetované na čele? Děkuji pěkně.
V aktuální práci jsou podobné akce spíše výjimkou. Přeci jen nás není tolik a hlavně všichni už mají často své další zájmy, rodiny apod. Je to tu prostě jiné. Občas se ale nějaká akce najde. Jeden večer tedy náš celý tým, až na jednoho, vyrazil na bowling. Pozvánku přijala i naše kolegyně, kterou si tak trochu občas do týmu přivlastňujeme. Čistě pánský tým takové rozptýlení prostě občas potřebuje...
Hráli jsme už nějaký čas, když se s námi dali do řeči již trochu "společensky načatí" hráči z vedlejší dráhy slovy: "Hele kluci, vy jste ajťáci?". To to opravdu máme vytetované na čele? Děkuji pěkně.
Wednesday, 7 December 2011
Příprava na Vánoce podle českých firem
Team-buildingy se konají snad v každé firmě, která chce být tak trochu "in". Rozdělujeme je do dvou hlavních skupin: organizované seshora a zevnitř. Jak fungují ty první asi netřeba popisovat. Firma uvolní část svých těžce střežených peněz na nějakou mimo-firemní akci. Tam nažene zaměstnance, aby se bavili a poznali i mimo pracovní proces. Nuda, jako vždy. Kouzlo má více ta druhá skupina. Zaměstnanci se mezi sebou sami domluví a vyrazí za zábavou společně, bez řízení personálního, či chcete-li kádrového, oddělení.
S blížícími se Vánocemi se objevují různé vánoční večírky, besídky, večeře, rauty - říkejte si tomu, jak chcete. Jejich průběh je většinou předem daný. Jídlo, pití, konverzace, pití, konverzace, pití... Schválně, kdo jste se někdy na takové akci nebavili o práci? Jenže právě to je účelem této akce. Firma po vás chce, abyste se poznali i lidsky, nejen pracovně. Tak se jí, prosím vás, řiďte.
Sám několik podobných akcí letos absolvuji. Každé takové období je navíc náročné na naše játra a spánkové režimy. Nehledě na to, že letos mě čekají sklenice vody a jiné nealkoholické nápoje, doufám, že všechny akce budou přinejmenším tak dobré jako z let minulých.
Přeji tedy všem, aby předvánoční čas ustáli ve zdraví a aby pro ně stres se sháněním dárků na Vánoce, svátky míru, klidu a pohody, byl co nejmenší.
S blížícími se Vánocemi se objevují různé vánoční večírky, besídky, večeře, rauty - říkejte si tomu, jak chcete. Jejich průběh je většinou předem daný. Jídlo, pití, konverzace, pití, konverzace, pití... Schválně, kdo jste se někdy na takové akci nebavili o práci? Jenže právě to je účelem této akce. Firma po vás chce, abyste se poznali i lidsky, nejen pracovně. Tak se jí, prosím vás, řiďte.
Sám několik podobných akcí letos absolvuji. Každé takové období je navíc náročné na naše játra a spánkové režimy. Nehledě na to, že letos mě čekají sklenice vody a jiné nealkoholické nápoje, doufám, že všechny akce budou přinejmenším tak dobré jako z let minulých.
Přeji tedy všem, aby předvánoční čas ustáli ve zdraví a aby pro ně stres se sháněním dárků na Vánoce, svátky míru, klidu a pohody, byl co nejmenší.
Saturday, 12 November 2011
Test trouby
Včera jsem se jal vyzkoušet moji troubu. Tentokrát myslím nemá cenu nějak dlouze popisovat, jak jsem byl spokojen či nebyl, výsledek hovoří za vše. Jo a inspiroval jsem se tady.
Tuesday, 8 November 2011
Test RegioJetu
Nedávno začal na českých kolejích jezdit konkurent Českým drahám, spol. RegioJet Radima Jančury (provozující úspěšnou Student Agency). Dlouho jsem si říkal, že se s jeho vlaky vydám, ale nějak nebyla příležitost. Až jsem jednou v neděli hledal spoj do Prahy a IDOS mi nabídl právě jedno IC RegioJetu.
Podíval jsem se tedy, zda nejsou nějaká volná místa. Při prvním načtení stránky jsem žádné neobjevil, ale jak jsem vybral svůj tarif, najedou se jedno místo našlo. Rezervovat, zaplatit kartou a už jsem tisknul jízdenku. Cesta mě sice bude stát o asi 6 Kč více než normálně, ale za tu jistotu, že budu mít místo a neprostojím hodinu cesty v uličce, mi to stojí (jo a že nestihnu přípojný vlak po Praze, kterým jezdím).
Pominu teď nervy, které mě stálo čekání na přípojný osobní vlak Českých drah. Ten měl jako klasicky zpoždění a tak jsem doufal, že ho RegioJet někde nepředjede (na tom úseku, co jezdím, už to pak dál nepůjde) a já nebudu muset na poslední chvíli jízdenku přes mobil stornovat (lze to do 15 minut od odjezdu).
Naštěstí jsem vše stihl a vlastně ani moc nečekal. Trochu jsem neodhadl délku vlaku a instinktivně šel na začátek nástupiště. RegioJet má jen 4 vagóny, navíc seřazené sestupně. K mé trojce jsem se tedy musel kus vrátit.
Nastoupil jsem do moderně vypadajícího vozu a jal se hledat své číslo sedačky. Když jsem se ho dopátral, z dáli jsem zjistil, že je obsazené. Vrátil jsem se tedy na začátek, kde byla nějaká místa volná. Co se nepovedlo jsou čísla sedaček v kupé, která nejsou na dveřích ale až uvnitř.
V kupé jsou čtyři kožené sedačky (ČD jich má 6, dříve bylo i 8 míst), dvě velká zrcadla a výsuvné stolky. Všechno pak laděné do žluté barvy. I jméno přípojného bodu na WiFi se jmenuje ZLUTY.
Tím se dostávám k hlavnímu taháku. Je někdo, komu WiFi v tom vlaku bez problémů chodí tak, že ji může používat? Já se připojil jak z mobilu, tak z notebooku, ale signál velmi kolísal (asi mu vlak ujížděl...), že se mi vlastně nenačetla jediná stránka. Zapnout mobilní data nemá v tuto chvíli smysl - odstínění je dost velké a vysoká rychlost vlaku tomu nepřidá. Strávil jsem cestu čtení stažených článků.
Po chodbě pořád někdo courá. Většinou to jsou stewardi a stewardky. Čekal jsem nějaký hnusný žlutý stejnokroj (ten z reklam), ale jsou oblečeni docela normálně a decentně. S kontrolou jízdenky jsem dostal i trojku vody. Ta kontrola se určitě ještě bude muset zlepšit - ověřování vůči papírovému seznamu asi není ideální (ačkoliv nápoje se objednávají na tabletu). Neodolal jsem a dal si ještě čaj - za příjemných 10 Kč.
Z jízdy mám takový smíšený pocit. Vlak "hází" podobně jako některé vyježděné vagóny EC/IC, možná trochu víc drncá než některé vagóny německé provenience. O plynulém rozjezdu a brzdění snad netřeba mluvit, to už je dnes standard i u některých rychlíků.
Nesmím také zapomenout na staniční hlášení, které se díky uvedení dopravce a podmínek prodloužilo o dost sekund a ve špičce může určitě dělat problémy, aby stihlo odbavit všechny vlaky.
Resumé? Chtěl jsem to zkusit. Jistota místa je dobrá věc, ale ten stres, že to nestihnu, spolu s tím, že musím v Praze čekat na další vlak (nebo jít potupně na metro a tlačit se s ostatními)... Čekal jsem, že se ve vlaku konečně připojím na internet a budu moct třeba i něco užitečného dělat (zásuvky u každého sedadla jsou samozřejmostí). Ale musím pochválit za úložné prostory (po zkušenosti z Pendolina jsem čekal nejhorší). Těch nahoře sice není moc, ale pro mou těžkou krosnu se ideálně hodí místo mezi sedačkami (kde je mimo jiné další výsuvný stolek).
RegioJetu fandím, ač mě vlastně cesta vyjde dráž. Ve srovnání s místenkou u ČD ale pořád ušetřím. Už si ale nemapatuju, kdy bych si místenku koupil (od doby, co není součástí elektronické jízdenky). Až začne RegioJet jezdit i na lokálních tratích tak, aby nevznikala zpoždění, určitě to uvítám a zase se někdy svezu. Tím ale nevylučuju, že s ním do té doby nepojedu, i přes to všechno, co jsem popsal...
Podíval jsem se tedy, zda nejsou nějaká volná místa. Při prvním načtení stránky jsem žádné neobjevil, ale jak jsem vybral svůj tarif, najedou se jedno místo našlo. Rezervovat, zaplatit kartou a už jsem tisknul jízdenku. Cesta mě sice bude stát o asi 6 Kč více než normálně, ale za tu jistotu, že budu mít místo a neprostojím hodinu cesty v uličce, mi to stojí (jo a že nestihnu přípojný vlak po Praze, kterým jezdím).
Pominu teď nervy, které mě stálo čekání na přípojný osobní vlak Českých drah. Ten měl jako klasicky zpoždění a tak jsem doufal, že ho RegioJet někde nepředjede (na tom úseku, co jezdím, už to pak dál nepůjde) a já nebudu muset na poslední chvíli jízdenku přes mobil stornovat (lze to do 15 minut od odjezdu).
Naštěstí jsem vše stihl a vlastně ani moc nečekal. Trochu jsem neodhadl délku vlaku a instinktivně šel na začátek nástupiště. RegioJet má jen 4 vagóny, navíc seřazené sestupně. K mé trojce jsem se tedy musel kus vrátit.
Nastoupil jsem do moderně vypadajícího vozu a jal se hledat své číslo sedačky. Když jsem se ho dopátral, z dáli jsem zjistil, že je obsazené. Vrátil jsem se tedy na začátek, kde byla nějaká místa volná. Co se nepovedlo jsou čísla sedaček v kupé, která nejsou na dveřích ale až uvnitř.
V kupé jsou čtyři kožené sedačky (ČD jich má 6, dříve bylo i 8 míst), dvě velká zrcadla a výsuvné stolky. Všechno pak laděné do žluté barvy. I jméno přípojného bodu na WiFi se jmenuje ZLUTY.
Tím se dostávám k hlavnímu taháku. Je někdo, komu WiFi v tom vlaku bez problémů chodí tak, že ji může používat? Já se připojil jak z mobilu, tak z notebooku, ale signál velmi kolísal (asi mu vlak ujížděl...), že se mi vlastně nenačetla jediná stránka. Zapnout mobilní data nemá v tuto chvíli smysl - odstínění je dost velké a vysoká rychlost vlaku tomu nepřidá. Strávil jsem cestu čtení stažených článků.
Po chodbě pořád někdo courá. Většinou to jsou stewardi a stewardky. Čekal jsem nějaký hnusný žlutý stejnokroj (ten z reklam), ale jsou oblečeni docela normálně a decentně. S kontrolou jízdenky jsem dostal i trojku vody. Ta kontrola se určitě ještě bude muset zlepšit - ověřování vůči papírovému seznamu asi není ideální (ačkoliv nápoje se objednávají na tabletu). Neodolal jsem a dal si ještě čaj - za příjemných 10 Kč.
Z jízdy mám takový smíšený pocit. Vlak "hází" podobně jako některé vyježděné vagóny EC/IC, možná trochu víc drncá než některé vagóny německé provenience. O plynulém rozjezdu a brzdění snad netřeba mluvit, to už je dnes standard i u některých rychlíků.
Nesmím také zapomenout na staniční hlášení, které se díky uvedení dopravce a podmínek prodloužilo o dost sekund a ve špičce může určitě dělat problémy, aby stihlo odbavit všechny vlaky.
Resumé? Chtěl jsem to zkusit. Jistota místa je dobrá věc, ale ten stres, že to nestihnu, spolu s tím, že musím v Praze čekat na další vlak (nebo jít potupně na metro a tlačit se s ostatními)... Čekal jsem, že se ve vlaku konečně připojím na internet a budu moct třeba i něco užitečného dělat (zásuvky u každého sedadla jsou samozřejmostí). Ale musím pochválit za úložné prostory (po zkušenosti z Pendolina jsem čekal nejhorší). Těch nahoře sice není moc, ale pro mou těžkou krosnu se ideálně hodí místo mezi sedačkami (kde je mimo jiné další výsuvný stolek).
RegioJetu fandím, ač mě vlastně cesta vyjde dráž. Ve srovnání s místenkou u ČD ale pořád ušetřím. Už si ale nemapatuju, kdy bych si místenku koupil (od doby, co není součástí elektronické jízdenky). Až začne RegioJet jezdit i na lokálních tratích tak, aby nevznikala zpoždění, určitě to uvítám a zase se někdy svezu. Tím ale nevylučuju, že s ním do té doby nepojedu, i přes to všechno, co jsem popsal...
Subscribe to:
Posts (Atom)