Jak České dráhy o zákazníka přicházejí

Před nějakým časem jsem tu psal o zážitcích z vlaků RegioJet. Po čase se musím k tomuhle tématu opět vrátit. Jisté okolnosti mě totiž donutily opět služeb RegioJetu využít.

Při cestě do Prahy musím přesedat. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby ty přestupy byly krátké a navazovaly na sebe - jak by to člověk u vlaků čekal. Už léta mám vyhlídnutý jeden spoj, který je pro mou cestu naprosto optimální. Na přestup mám asi 5 min, žádné čekání, občas ani netřeba měnit nástupiště. To by ale nebyly České dráhy, aby nepřinesly nějakou novinku. Můj oblíbený spoj byl posunut tak, že již ten navazující nestihnu. Nezbývá mi tedy než Čekat Déle. Anebo využít další vyhlídnutou a občas používanou kombinaci o dvě hodiny později. Schéma stejné.

Ten vlak, který jede až z Budapešti a možná ještě dále, míval běžně zpoždění. Oněch 5 minut se tak občas protáhlo i na půl hodiny, proto jsem jezdíval tím dřívějším, spolehlivějším. Teď ale nebylo na výběr. Moje nástupní stanice je poslední, kdy ještě může lokální spoj něco předjet. Ano, tušíte správně, prostě mi ten navazují spoj projel před nosem - osobák má povinnosti ho samozřejmě pouštět. Zrovna dnes neměl to zpoždění a osobák nějakou tu minutu někde nabral (jak se někdy to zpoždění (ne)hodí, že?).

Už jsem se začal smiřovat s tím, že pojedu něčím dalším nebo prostě i Pendolinem, jen abych dorazil před půlnocí do Prahy. Když tu mi jízdní řády vnukly nápad. Nebude nějaké místo ještě v RegioJetu, vlastně teď navazujícím? Už těsně před přestupním nádražím tedy z mobilu vybírám poslední volné místo, platím kartou...je ani ne 10 minut do odjezdu. Pak už jde vše hladce. Nastoupím, dostanu malou lahvičku vody, noviny na čtení a tentokrát i kávu zdarma...

Od té doby jsem podobnou kombinaci využil již několikrát. Sázka do loterie s věčně zpožděným osobákem je hodně riskantní (má 4 minuty zpoždění - bude pouštět to EC/IC nebo ne?). Proto, pokud si mohu vybrat, využívám služeb RegionJet. Pravda, stojí mě to o nějakou tu korunu navíc (resp. o dost, po zvýšení DPH), ale za ten stres s navazujícími spoji, nejistým místem a absencí wifi mi to nestojí (tu wifi berte prosím jen jako do výčtu...). Jo mimochodem, ta wifi už chodí docela slušně. Asi to byly jenom porodní bolesti.

Takže i když pak vlastně v Praze Čekám Dlouho na S linku, která mě doveze skoro až domů (pořád je ale rychlejší než metro), vlastně jsem rád, že to tak blbě posunuli a že to má pořád zpoždění. Ono i totiž ten přístup stewardů a stewardek se hodně liší od toho, s čím se setkávám u Českých drah (i když tendence je snad zlepšující). Navíc jízdenku u ČD si musím koupit minimálně půl hodiny před odjezdem (jestli to tedy pořád platí) a nevím, zda tedy vlastně nemusí být vytištěna (u RegioJetu stále ukazuji e-mail s potvrzením platby na mobilu - a prostě to stačí).

Jo a slibuju, že až potkám toho milého průvodčího, který onoho dne se mnou sdílel strasti té první takto zvolené cesty, že mu tu korunu, kterou jsem dlužen, vrátím.

O zkoušce

Za svého studia na vysoké škole člověk projde řadou zkoušek. A nemyslím teď jenom zkoušky z předmětů. Na začátku zkoušíme těžký život vysokoškoláka. Zkoušíme, jaké zacházení vydrží kolejní nábytek, zkoušíme paní na studijním, jakou má zrovna po obědě náladu.

Takhle zkouška byla ale jiná než ty ostatní zkoušky. Když jsem se na ni šel podívat poprvé, nic zázračného jsem nečekal. Prostě jsem ani neočekával, že bych odešel s nějakým výsledkem. Nutno podotknout, takhle zkouška má dvě části.

Takže i když jsem vlastně šel na první pokus s tím, že zjistím, co mohu pro příště čekat, tak jsem vlastně neočekávaně v té jedné polovině zkoušky uspěl. Ale i to mě stálo dost čekání. Když jsem totiž již poněkolikáté odevzdával úlohu do spárů počítačového systému, čekal jsem na její vyhodnocení. Čekal jsem, co systém řekne na moje řešení. Mezitím jsem si připravoval další varianty, pokud by náhodou tohle řešení zase nevyšlo. Nakonec jsem si tedy nečekaně odnesl plný počet bodů.

Ta druhá část mě ale stála trochu více čekání. Když jsem se šel na ni podívat již podruhé a opět odcházel s prázdnou, trochu jsem to nečekal. Docela očekávaně se zadání jednotlivých termínů mění a takže když konečně pochopím něco, ve druhém termínu se zase něco nečekaného objeví. A tak to bylo pořád. Až napotřetí.

Napotřetí totiž s námi každou písemku probrali. Napotřetí totiž ani oni nečekali, že bude zbývat ještě toliko studentů. Jenže mě to stálo zase čekání. Čekáte, než na vás dojde při pohovoru řada. Čekáte, než se vás na něco zeptají, čekáte, než na vás dojde řada mezitím, co jsou zkoušeni další. Čekáte, než je jiným udělena již doslova vypocená známka. Čekáte, zda vás náhodou neosvítí zářná myšlenka. Nakonec jsem už trochu nečekaně u téhle části zkoušky uspěl.

Tedy vlastně málokdo odešel s prázdnou. Neodešel s prázdnou ani ten, který se výsledný verdikt dozvěděl po čtyřech hodinách pocení v lavici zkoušeného a čekání. I uklizečky už na nás čekali.